Byla velmi mladá, a pořád je, jenže už se tak necí. Ve svých krásných 17ti, si hledala přítele, tak jako většina dívek jejího věku. Nečinilo jí to nejmenší problém, spoustu lidí o ní říkalo, že je krásná....a ona to o sobě věděla. Každého chlapce hleděla jen využít, bez výčitek, prostě se jen tak pobavit. Bylo jen otázkou času, kdy se mi to nevyplatí. On byl krásný, jeho úsměv přimpomínal řádku perliček,oči-jako hvězdy. To bylo poprvé co ho viděla...ve snu. Zamilovala se do vidiny, která za ní přicházela večer co večer. Už nedokázala myslet na nic a na nikoho jiného. Začala žít jiný život. Odstěhovala se od rodičů, zavrhla všechny přátelé, kteří jí ještě byli ochotni pomoci. Neuvědomovala si, že ztrácí sama sebe. Přes den žebrala v metru, v noci bloumala po ulicích a on... jí pronásledoval na každém kroku. Dnes jsem šťastná, poprvé na mě promluvil. Zeptal se" Chceš se mnou být"? Neváhala . " Ale nebude to zadarmo...Za jednu noc se mnou mi musíš dát modř svých očí. Nyní měla oči šedivé , bez lesku a světla. Byl s ní, ale necítila jeho tělo, teplo ani dech. Přesto byla šťastná. Tentokrát mu musela dát své vlasy. Už jí nikdy nenarostou. Přesto byla šťastná. Ptala se PROČ? Proč je se mnou, zač mu platí svou daň. Řekl jí jen : "Vzpomeň si"!! tak tedy vzpomínala, ale nepřicházela na nic....snad později. Toto setkání jí přinese vysvětlení, cítí to....Dostaví se...věděla to, protože jí ovanul chlad. Co jí čeká? Za jeho příchod platím tvrdě, už ví kdo to je. A co je nejhorší probudil její svědomí. Na kterém leží velký, temný stín..stín smrti. Bylo krásné odpoledne, vidí to jako dnes. Seděla v parku a sledovala nesmělého chlapce. Bavilo jí jak sbírá odvahu k tomu, aby jí mohl oslovit. A rozhodla se pro krátký, malý, bezvýznamný románek. Věnovala mu dvě schůzky a pak ho odpinkla jako berušku, když jí přistane na prstě. Ale on se nevzdával, chodil za ní každý den. Zpočátku se smála, pak nadávala...pak zradila. Naschvál kývla jinému chlapci. A on (berušáček)..se už neozval, měla klid. Ztratil se, odjel, vypařil se..?Bylo jí to jedno. Jenže on se zabil...kvůli ní, její zradě, její necitelnosti.Miluje ho až nyní, kdy mě trestá, kdy se stal vidinou, která se jí rozhodla zničit. Postupně přicházím o všechno. Neví, zda jí někdy odpustí nebo jí uvrhne do úplné zkázy. S city ostatních lidí si člověk prostě pohrávat nemá, teď už to ví, ale není pozdě? Je jí ještě vůbec pomoci???
Wěřte - Newěřte ..
Trest za neweru
14. května 2008 v 14:11Večer hrúzy
14. května 2008 v 14:07Já jsem byla jednoho večera sama doma .Bylo mi 8 let. Protože rodiče jeli na ples a ke mně mohla přijit kamaradka no tak jsem si řekla že na ni počkám. Tak jsem seděla u telky a chtělo se mi spat .Usnula jsem. Najednou asi po půl hodině se ozvalo řinčení zvonku .Šla jsem se podivat kdo to je .Se slovy takhle přece Jajka nezvoní, co se jí mohlo stát, no tak sem otevřela a ona tam stojí úplně udýchaná a řekla mi že ji někdo pronásledoval. A jo, někdo stál pod okny a vypadal podle jejího popisu tak jsem se vyděsila taky a tu sem si vzpomněla na to že musim vynést koš protože bych jinak dostala .Tak jsmé šli spolu vylezli jsme z baráku nakoukli jestli tam stojí ten chlap a když jsem zjistila že tam už nestojí tak sem zavolala na jajku ja přiletěla jako řízená střela a okamžitě se na mě přilepila . No jak sme se vratili tak jsme se šli ošplíchnout studenou vodou jenže v tom sme uslišeli bouchnutí dveří honem sme letěli do pokojíku ve mně by se krve nedořezal měla jsem slzy v očích našla jsem tam mého křečka vytáhnutého z klece která ležela vrozházená na kusi a speedy byl no on byl MRTVÍ to byla pro mně nejvetší rána ihned jsem se skácela na zem a začala brečet protože to byl můj něco jako syn kamarádka mě utěšovala že mi koupí jiného a tak ale mně to bylo pořád moc líto a potom už když rodiče přijížděli tak sme slyšeli rachot rozbytých skleniček no a co sme nenašli v kuchyni byli po celé zemi krvavé střepy a na zdech byla krenv začali jsme šíleně křičet vyběhli jsme s brekem vena když jsme došli s rodiči zase domů tak tan nic nebylo ale pokojík tak zůstal.a ráno hned druhý den tak jsem vstoupila do kuchyně a šlápla sem do střepů. nikdo mi to nevěřil ale nohu sem pořezanou mněla a jen já a jája mivěřila protože tam ten večer byla se mnou . možná mi to nebudete věřit ale víte jaké to je něco takového zažít když vám je 8let
Já se vratim a zabiju váás !!
14. května 2008 v 14:02Jednoho večera jsme s kámoškama sešli u kašny na náměstí!! potají jsem si vzala klíče a odebrali jsme se do klubovny !! tam jsme si zapálili asi 20 svíček srovnali je do kruhu a patom jsme si sedli do kruhu těch svíček. Byl to už tenkrát divný pocit když jsme zapalovali ty svíčky. no a tak jsme začali sedli jsme si chitli se za ruce a začli jsme říkat pořekadlo!! hmmmm........ vyvoláváme tě duchu satane jestli jsu tu tak zhasni 4 svíčky. no a bohužel jse hnedkon zhasli ale to není vše začali jsme se pořádně bát a hlavně klepat protože jsme slišeli kroky které se blížili ke klubovně. chtěla jsem už zaječet ale kroky ustali tak jsme si oddechli. Ale to nám nepomohlo. začali jsme ducha odvolávat. Vše jsme potom uklidili zhasli. A když jsme chtěli zase normal. rozsvítit tak jsme zjistily že nejde elektrika. zapálili jsme si svíčky a říkali jsme si jestli jsme ho odvolali. A Kerin řekla že jsi myslí že tu pořád asi je ale to neměla říkat. Kroky byly zase slyšeta tak hana běžela ke dvěřím a zamkla. kroky zase ustali ale asi za minutku jsnme kroky zase slyšeli ale oddalovali se. oddechli jsme si a řekli jsme si že se vzpamatujeme a půjdeme domů. v klidu jsme odemkli jenomže jsem si zapoměla zapalovač a jak jsem se obrátila zaječela jsem protože jsem spatřila ducha satana holky se rvali do dvěří jenže ty nešli otevřít.začali jsme křičet jenže satan se k nám blížit čím dál tím rychleji. pak se zastavil a řekl smrtícím hlasem : ,, Příště vás zabiju těšte se " !!! a poté zmizel. Bylo to hrozný. nevyvolávejte duch!!!!!!!!!!!! Potom nás táta vyproštovat z klubovny. ale hrozný bylo to že jsme z holkama potom museli malovat v klubovce protože jsme měli na zdi napsáno krví : já se vrátím a ztabiju vás!!!!!!!!!! Nejhorší je to že to vydíme jen my a táta řáka že jsem se zbláznily . ale ono to nejde přemalovat ten nápis a tak aby jsme byly spokojený tak nám to táta zazdil.
Omg....x((
14. května 2008 v 13:56Zamysli se nad sebou . ...Pls klikni na celý článek :o)
Smutnej příběh :(
14. května 2008 v 13:54..jaaj tk to je pěěkný...našla jsem to u PrinceSs DooMinky...
Chlapec a děvče jeli na motorce víc jak 120 km/h....
Děvče: Zpomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Děvče: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi řekneš, že mě miluješ!
Děvče: Miluju Tě.. už zpomal
Chlapec: Teď mě obejmi. Jakoby to mělo byt naposled...
Děvče ho obejme..
Chlapec: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Děvče: Zpomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Děvče: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi řekneš, že mě miluješ!
Děvče: Miluju Tě.. už zpomal
Chlapec: Teď mě obejmi. Jakoby to mělo byt naposled...
Děvče ho obejme..
Chlapec: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Duch na gauči...
14. května 2008 v 13:52Jednou jsem byla sama doma a dívala jsem se na televizi.
Jeden záběr tam byl tak tmavý, že jsem se dokonale viděla
v odraze, jak sedím na gauči. Jenomže vedle mě seděl
ještě někdo. Byla to starší žena, měla brýle a kudrnaté vlasy.
Viděla jsem ji jen pár vteřin, ale když jsem se podívala
vedle sebe, nikdo tam nebyl. Dostala jsem strach, a tak jsem
radši televizi vypnula a utekla. Zanedlouho jsme si s taťkou
prohlížela staré fotografie. Jedna byla obzvláště stará a byla
na ní ona žena, kterou jsem viděla vedle sebe na gauči.
Zeptala jsem se na ni taťky a on mi řekl, že ta žena spolu se
svou dcerou bydlela kdysi v domě na našem pozemku. Jenomže
ten se zbořil a na tom místě se potom postavil náš dům. Jenže
jsou už obě hezky dlouho po smrti.
Jeden záběr tam byl tak tmavý, že jsem se dokonale viděla
v odraze, jak sedím na gauči. Jenomže vedle mě seděl
ještě někdo. Byla to starší žena, měla brýle a kudrnaté vlasy.
Viděla jsem ji jen pár vteřin, ale když jsem se podívala
vedle sebe, nikdo tam nebyl. Dostala jsem strach, a tak jsem
radši televizi vypnula a utekla. Zanedlouho jsme si s taťkou
prohlížela staré fotografie. Jedna byla obzvláště stará a byla
na ní ona žena, kterou jsem viděla vedle sebe na gauči.
Zeptala jsem se na ni taťky a on mi řekl, že ta žena spolu se
svou dcerou bydlela kdysi v domě na našem pozemku. Jenomže
ten se zbořil a na tom místě se potom postavil náš dům. Jenže
jsou už obě hezky dlouho po smrti.
Posezení u hrobu :(
14. května 2008 v 13:50Tak tohle je fakt mazec!Nevim jestli je to pravda...bo lež:???Usuďte sami:)) ---------------------------------------------------------------------------------------------
Posezení u hrobu
Patricie,Michael a s nimi i Lily jeli v noci z jedné pařby domů . Michael zpomalil auto u hřbitova a postrašil Lily děsivým příběhem o zde pohřbeném vrahovi . Jelikož byla Lily realistka,vsadila se s Michaelem o peníze , že bude sedět dvě hodiny sama na hrobě toho vraha a aby poznali že tam byla,musí zapíchnout do hrobu kudlu . Hned jak Lily odešla z auta,začali se Patricie s Michaelem líbat a nevnímali Lilyiny telefony . Seděla tam už skoro dvě hodiny a náhle uslyšela hlas! Říkal jí,že se nedožije rána a podobné řeči . Lily si myslela že je to Michael,ale ten jí zvedl telefon v autě . Už byla vyděšená,proto se chtěla vrátit do auta . Chtěla vstát,ale něco ji drželo . Nechtělo ji to pustit . Lily byla tak zděšená,že na místě zemřela . Ráno policie zjistila,že si kudlu zapíchla do kabátu a nemohla odejít...
Omg.....x((
18. dubna 2008 v 22:54Zamysli se nad sebou . ...Pls klikni na celý článek :o)
Ouky...
11. dubna 2008 v 17:06
Bylo jednou slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal. Jednou mu řekla, že kdyby někdy mohla vidět, hned by se za něho vdala. Stalo se jednoho dne, že se konečně, po dlouhé době našel dárce, který jí mohl dát nemocnou část očí. A tak se těšila, že konečně uvidí svět a taky svého přítele. Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, jestli si ho vezme. Dívka se usmála, ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho, byla v šoku. I on byl slepý. Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla. Ten smutně odešel, z očí mu tekly slzy. Po pár dnech jí přišel dopis. Byl od něho. Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Na konci dopisu stálo "A dej prosím pozor na moje oči."Pejsek... béééé
11. dubna 2008 v 15:42.. Příběh o pejskovi .. když sem to dočetla, vhrkly mi slzy do očí ..
Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli.
Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostli a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit a mít nás rád. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé´´- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.
Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a zakopali.
Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, šastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.............
Příběh o chlapci
11. dubna 2008 v 15:36.. našla sem na netu smutný ale docela pěkný příběh .. docela pěknej ..;-)
Byl jednou jeden ... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech ... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můžu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě ji odvětil: Ano, eeehhh, uuuhhh... rad bych koupil jedno CD. Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek.
Neuvěříš
11. dubna 2008 v 13:23Řidič kamionu se mezi dvěma výjezdy rozhodl narychlo zajet za svou rodinou.Už se nemohl dočkat,až si pohraje se svým malým synkem Tomáškem.Na silnici před jeho domem ležela velká kartonová krabice.Protože mu stála v cestě,řidič ji přejel,aniž by se zamyslel,co tam asi dělá...Když pak na parkovišti zaparkoval svůj tahač,pospíchal do domu pozdravit se s rodinkou.Toma nikde neviděl.Dost se tomu divil,protože jindy mu malý vždycky pospíchal naproti.Uvítal se se ženou a zeptal se jí,kde je jejich syn.Ona mu vysvětlila,že kluk si na silnici hraje s krabicí.Muž zezelenal,vyběhl ven a úplně bez sebe se vracel zpátky.Těžkým vozem přejel vlastního syna!!
TO JE HUSTÝ ŽE?? :D MNO ČETLA SEM TO V BRAVU A OPISOVALA TAK KDYŽ SI TO BUDETE CHTÍT ZKOPÍROVAT TAK UVEDTE ZDROJ DIKEC!!
Čti,zamysli se,podepiš se a pošli to dál...
11. dubna 2008 v 13:11nepila, mami. Tak jsem si místo alkoholu, dala nealko. Byla jsem na
sebe hrdá, přesně jak jsi řekla, že budu. Tak jsem nepila a řídila.
Kamarádi si mysleli, že můžu.Zvolila jsem si správně, a rada od tebe
byla taky sprvná. Párty skončila, a lidi se rozešli. Nastoupila jsem
do auta, jistá, že se dostanu domů celá. Nikdy jsem nevědla, co
přijde, mami. Něco, co jsem nečekala. Teď ležím na chodníku, a slyším
policajta jak říká, "ten co zapříčinil tu nehodu byl opilý". Mami, jeho
hlas zní, tak velmi daleko. Moje krev je všude kolem mě, a zkouším
neplakat. Slyším doktora jak říká "to děvče umírá". Jsem si jistá, že
ten chlapík neměl ani tušení co se stalo, když byl opilý, protože si
vybral pít a jezdit. A já teď musím umřít. Tak proč, to lidé dělají,
mami když ví, že to ničí jejich životy? A teď bolest zabíjí mě, jak sto
bodajících nožů. Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž tátovi, aby
byl statečný, a že přijdu do nebe. Napište "Daddy's Girl" na můj hrob.
Někdo mu přece mohl říct, že není správné pít a jezdit. Možná jeho
rodiče mohli a já bych byla naživu. Můj dech se zkracuje, mami. Vážně
se začínám bát. Toto jsou moje poslední chvíle a já jsem nepřipravená.
Přeju si, aby si mě mohla držet mami, když tu ležím a umírám. Chtěla
bych ti říct "Mám tě ráda, mami!"
Takže tě mám ráda a SBOHEM. "
sebe hrdá, přesně jak jsi řekla, že budu. Tak jsem nepila a řídila.
Kamarádi si mysleli, že můžu.Zvolila jsem si správně, a rada od tebe
byla taky sprvná. Párty skončila, a lidi se rozešli. Nastoupila jsem
do auta, jistá, že se dostanu domů celá. Nikdy jsem nevědla, co
přijde, mami. Něco, co jsem nečekala. Teď ležím na chodníku, a slyším
policajta jak říká, "ten co zapříčinil tu nehodu byl opilý". Mami, jeho
hlas zní, tak velmi daleko. Moje krev je všude kolem mě, a zkouším
neplakat. Slyším doktora jak říká "to děvče umírá". Jsem si jistá, že
ten chlapík neměl ani tušení co se stalo, když byl opilý, protože si
vybral pít a jezdit. A já teď musím umřít. Tak proč, to lidé dělají,
mami když ví, že to ničí jejich životy? A teď bolest zabíjí mě, jak sto
bodajících nožů. Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž tátovi, aby
byl statečný, a že přijdu do nebe. Napište "Daddy's Girl" na můj hrob.
Někdo mu přece mohl říct, že není správné pít a jezdit. Možná jeho
rodiče mohli a já bych byla naživu. Můj dech se zkracuje, mami. Vážně
se začínám bát. Toto jsou moje poslední chvíle a já jsem nepřipravená.
Přeju si, aby si mě mohla držet mami, když tu ležím a umírám. Chtěla
bych ti říct "Mám tě ráda, mami!"
Takže tě mám ráda a SBOHEM. "
Stop alkohlu za volantem! (podepiš se a vyjádříš svůj souhlas)Adushka
Neuwěříš
11. dubna 2008 v 12:56Strašlivá předpověď...
Paní Marie seděla na gauči ve svém rozlehlém bytě a zamyšleně hleděla před sebe. Najednou někdo zaklepal na dveře. Mrkla na hodiny: Bylo už po desáté večer - kdo by tak pozdě mohl jít na návštěvu? Asi to bude ta střelená sousedka, zřejmě si ve zmatku opět zabouchla dveře. Stává se jí to tak často, že u paní Marie nechala dokonce náhradní klíč od svého bytu. Když paní Marie otevřela, stála před dveřmi tajemná žena. Prohlédla paní Marii hluboce do očí a hrůzou ustoupila o krok vzad. Paní Marii její chování udivilo a zeptala se, co si madam přeje. Neznámá jako v transu odpověděla: ,,Brzy vám odejde někdo blízký!´´Paní Marie v šoku přibouchla dveře. O týden později měl její syn nehodu na motorce, a v důsledku četných poranění zemřel...
Smuutnej příběh
11. dubna 2008 v 12:35Chlapec a děvče jeli na motorce víc jak 120 km/h....
Děvče: Zpomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Děvče: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi řekneš, že mě miluješ!
Děvče: Miluju Tě.. už zpomal
Chlapec: Teď mě obejmi. Jakoby to mělo byt naposled...
Děvče ho obejme..
Chlapec: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Děvče: Zpomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Děvče: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi řekneš, že mě miluješ!
Děvče: Miluju Tě.. už zpomal
Chlapec: Teď mě obejmi. Jakoby to mělo byt naposled...
Děvče ho obejme..
Chlapec: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji?